Já si myslím, že v dnešní době je opravdu hodně lidí, kteří jsou technicky manuálně zruční. Já si vzpomínám třeba na svého kamaráda, který vždycky chtěl opravovat mobilní telefony anebo počítače či notebooky. Tohle ho vždycky bavilo. Když se tak koukám ale zpětně, tak on vlastně už jako malý kluk rád něco opravoval. Také nikdy nezapomenu třeba na ty jeho eskapády a další lumpárny, kdy třeba montoval rád nábytek anebo vždycky si dělal z nás takovou srandu, kdy nám třeba namontoval židličku ve třetí třídě. Ano, on tohle zvládal už všechno ve třetí třídě, ale já se tomu tak extra nedivím, protože jeho rodiče jsou všichni manuálně zruční, a dokonce i jeho dědeček.

Tak ten pracoval s tím, že vyráběl košíky. Má také na výrobu zahradní nábytek. Tak jsem myslela, že on třeba právě jeho vnuk také u toho byl. A právě se takhle naučil tomuhle řemeslu. Tady jde alespoň vidět, že lidé se nejvíce učí právě praxí a nemusí zrovna chodit do školy, kde by se učili jenom teorii, protože pokud se učíte o technice anebo o vědě jenom teorii a nevyzkoušíte si to, jako například praxí, tak podle mého názoru se naučíte méně, než polovinu praxí se naučíte vždycky vše na sto procent. Pokud ale budete mít praxi a teorii dohromady, tak stále to bude obtížnější, protože člověk se vždycky nejvíce a nejvíce efektivně učí právě praxí.

Myslete si o mě, co chcete, ale je tohle pravda a tohle se týká také techniky anebo dalších technických znalostí anebo zručností. Já jsem vždycky chtěla vyrábět něco z keramiky, tohle mě opravdu hodně bavilo. Také jsem měla právě hrnčířský kruh. Sice nebyl úplně nový, měla jsem ho z bazaru a toho už jsem také potom litovala, protože i když mi paní prodejkyně řekla, že její hrnčířský kruh je opravdu perfektní a je bez vad, a že byl také v opravně, kdy mi zaručuje, že je naprosto v pořádku. Tak bohužel po třech týdnech se mi rozbil. A když jsem ho potom dávala na opravu, tak mi bylo řečeno, že už to nejde opravit, že to bylo jenom tak chatrně opravené naoko. Aby to právě šlo prodat. Byla jsem opravdu zklamaná.